Fertile Soils
Fotografická galerie Fiducia
Ostrava
22. 10–6. 12. 2024
Na špinavé plastové židli je položen seschlý list. Dva předměty tvořené organickou hmotou na bázi uhlíku, oba neživé (třebaže list ještě nedávno rostl a dýchal). Jeden z nich považujeme za umělý, druhý za přírodninu, čímž implikujeme, že rostlina, jejíž součástí list býval, by vznikla i bez lidského působení. Pro řadu přírodnin to však neplatí – jejich populace vyrůstají z řady šlechtitelských rozhodnutí, z kultivovaných předchůdců vyhovujících lidským potřebám a cílům. Navíc, i to, co označujeme za „původní“ nebo „divoké,“ je lidskou činností zásadně ovlivněno, byť často ne tak zjevně či přímo.
Živé se prolíná s neživým, organické s anorganickým, přírodní s umělým. Fotografie retro pohlednic jsou vystaveny bok po boku výtvorů inteligence, jíž jsme si zvykli říkat umělá. Vytvořila obrazy, které se na první pohled od zdrojového materiálu neliší – možná ani v míře umělosti.
Úrodnost v názvu výstavy Václava Kopeckého neodkazuje k využitelnému a vytěžitelnému potenciálu zeminy, půda zde není jen zásobárnou zdrojů čekajících na exploataci. Úrodné je zde středem pozornosti proto, že umožňuje růst, tvorbu, proměnu. Nemusí jít pouze o poříční nivu plnou humusu; za úrodnou, v širším smyslu slova, lze považovat i holou skálu, z níž tryská pramen.
Václava zajímá moment, kdy neživé ožívá, kdy to, co považujeme za neúrodné, dává povstat něčemu novému. Je-li na počátku vše přírodní, kdy a kde se z něj vynoří nepřírodní? A kde se v systému plném anorganických látek bere život? Ve Fertile soils je mimo jiné cítit nedůvěru k pevným kategoriím a pojmovým binaritám. Ty nám často pomáhají s orientací v komplikovaném a nejednoznačném světě, zároveň však už ze své podstaty popisované redukují a svým způsobem umrtvují. Jak píše Zdeněk Kratochvíl ve své knize Filosofii živé přírody, „Před svým zvěcněním je každá přirozenost v jistém smyslu živá, byť ne ve smyslu biologickém.“
Viktorie Vítů